Lukáš 2:41-52

Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma slavit velikonoční svátky. Když bylo Ježíšovi dvanáct let, vzali ho poprvé s sebou. Po slavnosti se všichni vydali na cestu domů, ale Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě. Ti ho zpočátku ani nepohřešovali. Domnívali se, že zůstal někde vzadu mezi poutníky, kteří s nimi měli stejnou cestu. Protože se však celý den neukázal, sháněli ho mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho tam. Po třech dnech ho objevili v chrámu, jak sedí mezi učiteli zákona, naslouchá jim a hovoří k nim. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad moudrostí, se kterou odpovídal na otázky. Rodiče tím byli překvapeni a matka mu vyčítala: „Chlapče, proč nám děláš takové starosti? Otec a já jsme tě hledali celí zoufalí.“ Ježíš jim odpověděl: „Proč jste mne hledali? Cožpak nevíte, že musím být tam, kde se jedná o záležitosti mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co tím mínil. Ježíš se pak s rodiči vrátil do Nazaretu a poslouchal je. Jeho matka si všechny takové události dobře zapamatovala. S Ježíšovým věkem rostla i jeho moudrost a byl milý Bohu i lidem.