Lukáš 1:39-56

Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána a raduji se v Bohu, svém Spasiteli. Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý, ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době. Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných, aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené, sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama. Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům, Abrahamovi i jeho potomkům, že k nim bude na věky milosrdný.“ Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.