Jan 19:4-18, 20-37

Pilát se pokusil obměkčit žalobce a přesvědčit je o Ježíšově nevině tím, že jim ho předvedl zmučeného a zesměšněného. Ukázal na něj a řekl: „Člověk.“ Velekněží a jejich stráž začali křičet: „Na kříž s ním, na kříž!“ „Ukřižujte si ho sami, pro mne je to nevinný člověk,“ řekl jim Pilát. „Podle našeho zákona je vinen,“ odporovali Židé. „Vydává se za Božího Syna.“ Po tomto obvinění Pilátův neklid ještě více vzrostl. Vrátil se do soudní síně a zeptal se obžalovaného: „Co jsi vlastně zač?“ Ale Ježíš mlčel. „Tak ty se mnou nemluvíš? Nevíš, že rozhoduji o tvém životě a smrti?“ řekl Pilát. „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti ji nedal Bůh,“ odpověděl Ježíš. „Ty porušuješ právo, ale moji žalobci na sebe berou větší vinu.“ To ovlivnilo Piláta, aby se ještě jednou pokusil Ježíše osvobodit. Židé však sáhli k hrubému nátlaku: „Jestliže ho propustíš, zpronevěříš se císaři. Kdo se vydává za krále, staví se proti císařskému majestátu.“ Když to Pilát slyšel, dal Ježíše vyvést na Dlážděné nádvoří a usedl do soudcovského křesla. Chtěl už případ uzavřít, protože bylo před polednem a večer začínaly židovské velikonoční svátky. Pověděl Židům: „Tak co s tím vaším králem?“ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“ Pilát ještě namítl: „Vašeho krále mám poslat na smrt?“ Velekněží prohlásili pokrytecky: „Nepotřebujeme krále! Máme přece římského císaře.“ Pilát se vzdal a předal Ježíše popravčí četě, aby ho ukřižovali. Tak naložili Ježíši na záda jeho vlastní kříž a vedli ho za město na pahorek zvaný „Lebka“, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a po obou stranách vztyčili kříže pro dva zločince.

Popraviště bylo blízko města, takže ten nápis četlo mnoho lidí. Velekněží protestovali u Piláta: „Nepiš, že je židovský král, ale že se za něj jenom vydával.“ Pilát je odbyl: „Co jsem napsal, to tam bude!“ Popravčí četě podle práva náležely svršky odsouzenců. Ježíšův svrchní plášť – pruh plátěné látky – roztrhali na čtyři díly a podělili se o ně. Jeho nesešívaný spodní oděv, utkaný vcelku, nechtěli trhat, ale řekli si: „Budeme losovat, kdo z nás ho dostane.“ Tím nevědomky uskutečnili prorockou předpověď: „Rozdělili si můj plášť a losovali o můj oděv.“ U Ježíšova kříže stála jeho matka, její sestra, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. Ježíš pohlédl na svou matku a na milovaného učedníka Jana, který stál vedle ní. Jí řekl: „On teď bude tvůj syn,“ a jemu: „Přijmi ji jako svou matku.“ Od té chvíle se ten učedník o ni staral jako o vlastní. Ježíš věděl, že se blíží konec. Řekl: „Žízním.“ Vojáci namočili houbu do kyselého vína a na lodyze yzopu mu ji podali k ústům. Tím se také vyplnila prorocká předpověď. Ježíš svlažil rty a řekl: „Je dokonáno.“ Hlava mu klesla a skonal. Protože se blížila sobota a navíc začátek velkého svátku, nemohli Židé připustit, aby těla zůstala na křížích. Žádali Piláta, aby urychlil popravu a mrtvé dal sejmout. Oběma zločincům vojáci přerazili nohy. U Ježíše to bylo zbytečné, protože viděli, že je už mrtev. Jeden z vojáků mu kopím otevřel bok, aby se přesvědčil, zda již doopravdy zemřel. Z rány vytékala sražená krev a čirá tekutina. Popisuje to, kdo to viděl na vlastní oči. Můžete se na to spolehnout, je to pravda. Opět se naplnila dvě proroctví Písma: „Ani kost mu nebude zlámána,“ a „Uvidí, koho probodli.“