Jan 7:1-15

Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. Blížila se židovská Slavnost stánků, a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ To jim řekl a zůstal v Galileji. Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají. Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se. V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně. Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“