Píseň 1:5-14

Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo! Synové matky mé v hněvu proti mně přikázali mi hlídat vinice, svou vlastní vinici však nehlídala jsem. Pověz mi ty, kterého z duše miluji, kde paseš stáda svá, kde o polednách uléháš? Proč zahalená bloudit mám kolem tvých druhů a jejich stád? Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen, jen vyjdi v patách ovečkám a svoje kůzlátka nech pást tam, kde pastýři mají stan. Ke klisně z faraonových spřežení tě, moje lásko, přirovnám. Náušnice zdobí líce tvé, tvé hrdlo korále. Zlaté náušnice uděláme ti se stříbrnými přívěsky! Dokud král na svém lůžku hoduje, vůni vydává můj nard. Svazkem myrhy je mi milý můj, když na mých prsou spočívá. Trsem heny je mi milý můj na vinicích v En-gedi.