Žalmy 119
119
1Blaze těm, kdo žijí bezúhonně,
těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem!
2Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží,
těm, kdo jej celým srdcem hledají,
3těm, kdo se bezpráví nedopouštějí,
neboť po jeho cestách kráčejí!
4Ty jsi vydal svá pravidla,
aby se svědomitě plnila.
5Kéž jsou mé cesty zpevněny,
abych dodržoval tvé zákony!
6Budu-li dbát všech jeho příkazů,
zahanben nikdy nebudu.
7Chválit tě budu se srdcem upřímným,
tvým spravedlivým soudům když se naučím.
8Tvé zákony chci dodržet –
jen prosím neopouštěj mě!
9Jak mladík svou stezku udrží v čistotě?
Tak, že tvým slovem řídí se!
10Celým svým srdcem hledám tě,
od tvých příkazů zbloudit nenech mě!
11V srdci si ukládám tvé výroky,
abych proti tobě nehřešil.
12Požehnaný jsi, Hospodine,
svým zákonům prosím nauč mě!
13Stále opakuji svými rty
vše, co jsi nařídil.
14Raduji se z cesty tvých svědectví
jako z největšího bohatství.
15O tvých pravidlech přemítám,
abych na tvoje stezky dbal.
16Tvé zákony jsou mi rozkoší –
tvé slovo neztrácím z paměti!
17Dopřej svému služebníku, abych žil,
tvé slovo abych naplnil!
18Mé oči otevři, abych uviděl
úžasné věci ve tvém Zákoně.
19Na zemi jsem jen cizincem,
své příkazy mi neskrývej!
20Mou duši stále stravuje
touha po tvých pokynech.
21Okřikuješ pyšné – jsou proklatí,
od tvých přikázání zbloudili!
22Zbav mě zahanbení a potupy,
vždyť držím se tvých svědectví!
23Vládcové zasedají a pomlouvají mě,
tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.
24Tvá svědectví jsou mi rozkoší –
jsou to mí rádci nejbližší!
25Má duše v prachu krčí se,
svým slovem prosím obživ mě!
26Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel;
o svých zákonech pouč mě.
27Dej mi rozumět cestě svých pravidel,
o tvých zázracích abych přemýšlel.
28Má duše smutkem hroutí se,
svým slovem prosím zvedni mě!
29Cestu proradnosti odvrať ode mne
a obdař mě svým Zákonem.
30Zvolil jsem si cestu věrnosti,
tvé pokyny mám stále na mysli.
31Tvých svědectví, Hospodine, držím se,
nedej, abych byl zahanben!
32Poběžím cestou tvých příkazů –
do srdce dals mi svobodu!
33Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů,
abych je střežil jako svou odplatu.
34Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel,
ať jsem mu celým srdcem poslušen.
35Veď mě po stezce přikázaní svých,
tu jsem si přece oblíbil.
36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím
namísto lakomství.
37Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem,
na své cestě prosím obživ mě!
38Svému služebníku potvrď sliby své,
tak, aby lidé ctili tě.
39Zbav mě potupy, z níž mám strach –
jak dobrá jsou nařízení tvá!
40Jak toužím po tvých pravidlech –
svou spravedlností obživ mě!
41Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí
a tvoje spása, jak jsi zaslíbil!
42Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí,
vždyť ve tvém slově skládám naději.
43Nikdy mi neber z úst slova věrnosti,
spoléhám přece na tvé pokyny.
44Tvůj Zákon stále plnit chci,
navždy a navěky!
45Svobodně budu žít stále dál,
neboť jsem vyhledal tvá pravidla.
46Hovořit budu o tvých svědectvích,
nebudu zahanben ani před králi.
47Tvá přikázání jsou mi rozkoší –
vždyť je miluji!
48K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji,
zatímco přemýšlím nad tvými zákony.
49Na slovo svému služebníku vzpomeň si,
vždyť jsi mi daroval naději.
50To je mi útěchou v mém trápení,
že mě oživuješ svými výroky.
51Pyšní mě zasypali svými posměšky,
od tvého Zákona se však nevzdálím.
52V paměti chovám tvé věčné pokyny,
těmi se, Hospodine, vždycky utěším.
53Zuřivost mě jímá nad ničemy,
kteří tvůj Zákon odmítli.
54Tvé zákony jsou mými písněmi,
kdekoli putuji.
55Na tvé jméno vzpomínám po nocích,
tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.
56Tento úkol mi náleží –
abych se řídil tvými pravidly!
57Ty, Hospodine, jsi mým údělem,
tvé slovo plnit slíbil jsem.
58O milost prosím tě celým srdcem svým,
smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil!
59Když jsem přemýšlel nad svými cestami,
kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím.
60Pospíchám, abych se nezpozdil
dodržet chci tvé příkazy.
61I když jsem obklopen léčkami ničemů,
nezapomínám na Zákon tvůj.
62O půlnoci vstávám a chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
63Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem,
těm, kdo se drží tvých pravidel.
64Tvé lásky, Hospodine, je plná zem –
pouč mě prosím o svých zákonech!
65Svému služebníku jsi dobro prokázal,
dle slova, jež jsi, Hospodine, dal.
66Uč mě rozumu a dej mi poznání,
vždyť věřím přikázáním tvým!
67Než jsem byl pokořen, bloudil jsem,
tvých výroků teď ale držím se.
68Dobrý jsi a dobro působíš,
nauč mě prosím své zákony.
69I když mě pyšní špiní svojí lží,
celým srdcem se řídím tvými pravidly.
70Srdce jim otupěla, jsou samý tuk,
mou rozkoší je ale Zákon tvůj.
71Prospělo mi to, že jsem byl pokořen –
poučil jsem se o tvých zákonech.
72Zákon tvých úst je pro mě vzácnější
než tisíce zlatých a stříbrných!
73Tvé ruce mě učinily a uhnětly,
dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy.
74Tví ctitelé ze zaradují, až mě uvidí,
tvé slovo je mou nadějí.
75Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím,
ve své věrnosti jsi mě pokořil.
76Kéž mě tvá láska prosím potěší,
jak jsi to svému služebníku zaslíbil.
77Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil,
tvůj Zákon je mi přece rozkoší!
78Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi,
zatímco přemýšlím nad tvými příkazy.
79Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí,
aby poznali tvá svědectví.
80Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané –
tehdy nebudu nikdy zahanben!
81Umírám touhou po tvém spasení,
tvé slovo je mou nadějí.
82Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím,
ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“
83I když jsem jako měch dýmem svraštělý,
nezapomínám na tvé zákony.
84Jak dlouho bude žít tvůj služebník?
Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš?
85Pyšní mi jámy kopají,
ti na tvůj Zákon vůbec nehledí.
86Věrné jsou všechny tvé příkazy;
zrádci mě pronásledují, pomoz mi!
87Skoro mě vyhladili ze země,
nepustil jsem se však tvých pravidel.
88Ve své lásce prosím obživ mě –
svědectví tvých úst chci dodržet!
89Tvé slovo, Hospodine, navěky
ukotveno je v nebesích.
90Po všechna pokolení trvá věrnost tvá,
zemi jsi založil, a tak zůstává.
91Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil,
vždyť všechny věci slouží ti.
92Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší,
dávno bych zahynul ve svém trápení.
93Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti,
vždyť právě jimi jsi mě obživil!
94Patřím jen tobě, buď spása má,
vždyť vyhledávám tvá pravidla.
95Ničemové na mě číhají, aby mě zabili,
zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.
96Vidím, že vše dokonalé má své hranice –
ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!
97Jak velmi tvůj Zákon miluji –
celý den o něm přemýšlím!
98Tvé přikázání stále se mnou je,
moudřejším nad mé nepřátele činí mě.
99Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti,
protože přemýšlím o tvých svědectvích.
100Rozumnější jsem dokonce nad starce,
neboť se držím tvých pravidel.
101Od každé zlé cesty své kroky zdržuji,
abych se řídil slovem tvým.
102Od tvých pokynů neodvracím se,
vždyť ty sám jsi můj učitel.
103Jak sladce mi chutnají tvé výroky –
sladší než med jsou ústům mým!
104Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil,
a proto nenávidím každou cestu lži.
105Svíce mým krokům je slovo tvé,
svítí mi na cestě.
106Co jsem odpřisáhl, to také splním,
tvé spravedlivé soudy dodržím.
107Přespříliš jsem byl pokořen,
svým slovem, Hospodine, obživ mě!
108Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů
a vyuč mě svým pokynům.
109I když můj život stále visí na vlásku,
nezapomínám na Zákon tvůj.
110I když mi ničemové nastražili past,
neopustil jsem tvá pravidla.
111Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím,
naplňují přece mé srdce radostí.
112Rozhodl jsem se plnit tvé zákony –
v tom je odplata navěky!
113Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví,
tvůj Zákon ale miluji.
114Ty jsi má skrýše a můj štít,
tvé slovo je mou nadějí.
115Odstupte ode mě, bídáci,
příkazy svého Boha plnit chci!
116Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil,
nedej, abych byl zklamán ve své naději!
117Podpoř mě, abych byl zachráněn,
k tvým zákonům abych stále hledět směl.
118Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony,
vždyť jejich bludy jsou pouhé lži!
119Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi,
a proto miluji tvá svědectví.
120Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou –
v úžasu hledím na tvůj soud!
121Právem a spravedlností řídím se,
nevydej mě těm, kdo vydírají mě!
122Zaruč se ve prospěch svého služebníka,
ať už mě pyšní přestanou vydírat.
123Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím
a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil.
124Se svým služebníkem nalož laskavě,
pouč mě prosím o svých zákonech!
125Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník,
abych rozuměl tvým svědectvím.
126Čas jednat, Hospodine, už je tu –
lidé porušují Zákon tvůj!
127Protože miluji tvé příkazy,
jsou mi nad zlato, i to nejčistší.
128Všech tvých pravidel cením si,
a proto nenávidím každou cestu lži!
129Tvá svědectví jsou úžasná,
to proto je chci zachovat!
130Tvé slovo s sebou světlo přináší,
prostým dodává moudrosti.
131S ústy otevřenými vzdychám dychtivě,
protože toužím po tvých příkazech!
132Pohlédni na mě, prosím smiluj se
dle práva těch, kdo milují jméno tvé.
133Upevni mé kroky ve svých výrocích,
ať mě neovládne žádný hřích!
134Vysvoboď mě z lidského bezpráví,
abych se řídil tvými pravidly.
135Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
nauč mě prosím svoje zákony.
136Z očí mi slzy proudí potokem –
lidé se neřídí tvým Zákonem!
137Spravedlivý jsi, Hospodine,
a soudy tvé jsou poctivé.
138Svědectví, která jsi svěřil nám,
spravedlivá jsou a zcela pravdivá.
139Až se zalykám samým horlením,
že moji protivníci na tvé slovo nedbají.
140Tvé výroky jsou zcela ryzí,
já, tvůj služebník, je miluji!
141I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán,
nezapomínám na tvá pravidla.
142Tvá spravedlnost navždy obstojí,
tvůj Zákon je zcela pravdivý.
143Doléhá na mě úzkost a trápení,
tvá přikázání však jsou mi rozkoší.
144Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví –
dej mi porozumění, abych žil!
145Celým srdcem volám, Hospodine, slyš:
Chci zachovávat tvé zákony!
146Volám k tobě, prosím zachraň mě,
abych tvá svědectví mohl dodržet!
147Před svítáním vstávám s voláním,
na tvé slovo čekám s nadějí.
148Oka nezamhouřím, celé noci bdím,
abych přemýšlel o tvých výrocích.
149Prosím vyslyš mě v lásce své,
dle svého práva, Hospodine, obživ mě!
150Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí,
od tvého Zákona se ale vzdalují.
151Ty, Hospodine, blízký jsi;
spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.
152Odedávna vím o tvých svědectvích,
že jsi je potvrdil navěky.
153Hleď na mé trápení a dej mi záchranu,
nezapomínám přece na Zákon tvůj.
154Veď moji při a buď mi Zastáncem;
jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě!
155Ničemové jsou daleko od spásy,
neboť se neptají na tvé zákony.
156Veliké je, Hospodine, slitování tvé,
dle svého práva prosím obživ mě!
157Mnozí mě pronásledují a sužují,
nevzdálím se však od tvých svědectví.
158Pohled na zrádce hnusím si,
neboť nedbají na tvé výroky.
159Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď,
ve své lásce prosím obživ mě!
160Úhrnem tvého slova pravda je,
navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.
161I když mě bezdůvodně honí vládcové,
před tvým slovem v srdci chvěji se.
162Ze tvých výroků mám tolik radosti,
jako bych našel poklad nejdražší.
163Lež se mi hnusí, nenávidím ji,
tvůj Zákon ale miluji!
164Sedmkrát za den chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
165Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír,
žádné překážky je nesrazí!
166Čekám, Hospodine, na tvé spasení
a plním tvé příkazy.
167V duši opatruji tvá svědectví –
jak velice je miluji!
168Tvých pravidel a svědectví držím se,
ty přece vidíš všechny cesty mé.
169Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží,
dle svého slova rozum daruj mi!
170Kéž má modlitba k tobě dorazí,
vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil!
171Kéž chvála přetéká z mých rtů –
vždyť ty mě učíš svým zákonům.
172Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích,
neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy.
173Kéž mi pomáhá ruka tvá,
vždyť jsem si zvolil tvá pravidla.
174Toužím, Hospodine, po tvém spasení,
tvůj Zákon je mi rozkoší!
175Kéž mohu žít, abych tě oslavil,
kéž jsou mi pomocí tvé pokyny.
176Jak ovce ztracená jsem zabloudil,
hledej mě – jsem tvůj služebník,
nezapomínám na tvé příkazy!
Právě zvoleno:
Žalmy 119: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna