Přísloví 1:10-23

Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí: „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem, jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy. Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí. Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“ Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích – jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají! Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné. Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají. Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví. Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá, na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má: „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění? Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit!