Micheáš 1:3-9

Hle – Hospodin opouští svůj příbytek, už sestupuje, šlape po výšinách země! Hory se pod ním rozpouštějí, rozvírají se rokliny, podobají se vosku v ohni, vodě stékající horským úbočím. A to vše kvůli Jákobově vzpouře, kvůli hříchům domu Izraele. Co je Jákobova vzpoura? Kdo jiný než Samaří? Co jsou obětní výšiny Judy? Jeruzalém – kdo jiný? „Proto Samaří obrátím v kupu sutin, místo vhodné tak pro vinici. Její kameny svalím do údolí, obnažím její základy. Všechny její modly budou rozbity, všechny její výdělky ohněm spáleny, všechny její sochy zpustoším. Co si vydělala na nevěstčích poplatcích, tím se znovu bude platit za nevěstky.“ Proto naříkám a běduji, vysvlečen chodím, bosý. Jako šakali musím výt a kvílím jako pštrosi. Nezhojitelná rána Samaří totiž postihla i Judu. Až k samé bráně zasáhla můj lid, až k Jeruzalému!