Job 37
37
Bůh je nedosažitelný
1„Při tom pomyšlení se mé srdce děsí,
jako by mi chtělo z hrudi vyskočit.
2Jen si poslechněte jeho hlas hromový,
dunění, jež z úst mu vychází!
3Pod celým nebem je nechá znít,
i kraje světa svým bleskem ozáří.
4Vzápětí burácení zní,
hřímá svým hlasem vznešeným;
když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží.
5Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí,
působí divy nad naše chápání.
6Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘
lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘
7Všem lidem tehdy ruku zadrží,
aby každý smrtelník znal jeho jednání.
8I zvěř tehdy zalézá do skrýší
a zůstává ležet v peleších.
9Jen vichřice vychází ze své komnaty
a severák s sebou zimu přináší.
10Bůh tvoří led svým dechnutím,
na širých vodách mrznou hladiny.
11Oblaka vláhou obtíží,
mračna rozhání bleskem svým.
12Ta krouží sem a tam pod jeho vedením,
aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi.
13Ať už jeho zemi nesou trest či slitování,
on dá, aby nalezla svůj cíl.
14Naslouchej tomu, Jobe, zastav se,
o Božích divech přemýšlej.
15Rozumíš, jak Bůh oblaka vede,
jak na nich rozsvěcuje blesk?
16Rozumíš rovnováze mračen,
všem divům Toho, jenž zná vše?
17Ty, který ve svých šatech pečeš se,
když pod jižním vánkem ztichne zem,
18můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze
pevné jak zrcadlo z bronzu ulité?
19Pouč nás tedy, co mu máme říct –
pro tmu si neumíme ani řeč připravit!
20Má se mu oznámit, že chci promluvit?
Chce si někdo říkat o vlastní zničení?
21Do slunce přece také nikdo nehledí,
když jasně září na nebi,
poté co vítr mraky rozptýlil.
22Od severu vychází zlatý třpyt,
ohromnou slávou Bůh se obklopil!
23Všemohoucí je nám nedosažitelný;
v moci a soudu je veliký,
bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří.
24Toto je důvod, proč jej lidé ctí,
i když ho ani mudrcové nevidí.“
Právě zvoleno:
Job 37: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna