Job 31
B21

Job 31

31
1Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima,
že se nebudu dívat po dívkách.
2Vždyť jaký úděl Bůh z nebe udílí,
jaké dává Všemohoucí shůry dědictví,
3ne-li neštěstí pro zlosyna,
ne-li pohromu pachatelům zla?
4Copak Bůh nehledí na mé cesty,
copak nepočítá všechny mé kroky?
5Jestli jsem v životě jednal falešně,
jestli jsem kdy pospíchal konat lest –
6pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé,
ať se ubezpečí o mé nevině!
7Jestli má noha z cesty zabloudila,
jestli mé srdce odešlo za očima,
jestli mi na rukou špína ulpěla –
8pak ať co zaseji, sní někdo jiný,
ať jsou mé ratolesti vykořeněny!
9Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést,
jestli jsem číhal u dveří přítele –
10pak ať má žena pro jiného mele,
ať s ní jdou jiní do postele!
11Byl by to přece zvrhlý zločin,
byl by to trestuhodný hřích,
12byl by to oheň k záhubě spalující,
vykořenil by vše, co pěstuji!
13Copak jsem svému služebníku odepřel právo
nebo své služebnici, když měli se mnou spor?
14Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář?
Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát?
15Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě?
Nezformoval nás jeden a týž v lůně matčině?
16Copak jsem nevnímal potřeby chudých,
nechal jsem pohasínat oči vdovy?
17Copak jsem jedl svůj chléb sám
a sirotkům z něj nedával?
18Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal,
od svého dětství jsem vdovám pomáhal.
19Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů,
jak ubožák nemá ani přikrývku?
20Copak mi takový ze srdce nežehnal,
když se vlnou mých ovcí zahříval?
21Jestli má ruka někdy napadla sirotka,
protože jsem viděl, že soud na mě dá –
22pak ať mi vyrvou paži z ramena,
ať je má ruka v lokti zlomena!
23Božího trestu jsem se přece bál,
před jeho vznešeností bych neobstál!
24Copak jsem snad kdy doufal ve zlato,
nazýval jsem drahý kov svou jistotou?
25Copak mě těšilo, jak velké jmění mám
a kolik toho svou rukou vydělám?
26Copak jsem obdivoval zářící slunce
a měsíc putující ve své nádheře,
27takže bych se v srdci dal tajně svést
a rukou jim od úst poslal polibek?
28I to by byl přece trestuhodný hřích,
zrazoval bych tím Boha na nebi!#Deut 4:19; 17:2–5
29Copak mě těšilo neštěstí nepřítele,
copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?
30Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit
tím, že bych na něj svolával kletby.
31Copak si mí domácí museli stěžovat:
‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad‘?
32Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat,
své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.
33Copak jsem jako Adam skrýval své přestupky?#Gen 3:8–10
Chtěl jsem svou vinu v srdci utajit?
34Měl jsem snad strach před hlučícím davem,
bál jsem se posměchu svého kmene,
takže jsem mlčel a ani nevycházel ven?
35Kéž by mi někdo poskytl slyšení!
Zde je můj podpis. Ať mi Všemohoucí odpoví!
Ať můj žalobce předloží svůj spis!
36Rád ho budu nosit na vlastních ramenou,
ozdobím se jím jako korunou!
37Všechny své kroky před ním rád vypovím,
předstoupím před něj jako princ!
38Jestli má půda křičí proti mně
a její brázdy pláčí společně,
39jestli jsem její plody jedl bezplatně
a mořil její nájemce –
40pak ať mi vzejde bodláčí místo pšenice
a plevel místo ječmene!“#Gen 3:17–18
41Zde Jobova řeč končí.

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna

Zjisti více o Bible 21