Jeremiáš 8
B21

Jeremiáš 8

8
1„V ten čas, praví Hospodin, vyhrabou z hrobů kosti judských králů a jejich velmožů, kosti kněží a proroků i kosti jeruzalémských občanů. 2Vystaví je slunci, měsíci a celému tomu nebeskému zástupu, který tak milovali a kterému sloužili, který následovali, se kterým se radili a kterému se klaněli. Nikdo je neposbírá, nikdo je nepohřbí, zůstanou ležet jako hnůj na zemi. 3A kamkoli zaženu tu hrstku pozůstalých z toho zlého pokolení, tam všude budou chtít raději zemřít, než aby žili, praví Hospodin zástupů.“
Zúčtuji s nimi
4„Řekni jim – Tak praví Hospodin:
Když někdo padne, copak už nevstane?
Když se odvrátí, nevrátí se zpět?
5Proč tedy tento lid zůstává odvrácený?
Proč se Jeruzalém stále odvrací?
Drží se lži,
vrátit se nechtějí.
6Pozorně jsem naslouchal,
ale nikdo se o tom nezmínil.
Nikdo nelituje, co zlého spáchal,
neříká: ‚Co jsem to učinil?‘
Každý se řítí střemhlav dál
jako kůň, když se žene do bitvy.
7I ten čáp na nebi zná svá období,
hrdlička, rorýs i drozd dodržují čas,
kdy se mají stěhovat.
Můj lid ale netuší,
neví, co Hospodin nařídil.
8Jak můžete říkat: ‚My jsme moudří,
my máme Zákon Hospodinův‘?
Jen se podívejte, jak ho komolí
lživé pero učenců!
9Ti mudrci tedy budou zahanbeni
a zachváceni děsem.
Hle, Hospodinovo slovo zavrhli –
to si snad počínali moudře?
10Proto dám jejich ženy jiným
a jejich pole uchvatitelům.
Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk,
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
11Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není!#Jer 6:14
12Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se, až s nimi zúčtuji,
praví Hospodin.
13Nadobro je sklidím, praví Hospodin;
nezbude ani hrozen na vinici,
na stromech ani fík,
jen zvadlé listí.
Čímkoli jsem je obdařil,
to ztratí.“
14Na co tu ještě sedíme?
Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst,
ať tam zemřeme!
Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti,
jedovatou vodu nám dal pít,
neboť jsme proti němu zhřešili.
15Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
16Od Danu už je slyšet frkot koní,
ržáním hřebců se chvěje celá zem.
Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní,
města i s obyvateli!
17„Hle, posílám na vás jedovaté hady,
zmije, na které zaříkání neplatí,
a uštknou vás, praví Hospodin.“
Prorokův nářek
18Můj žal se nedá utišit,
mé srdce puká bolestí!
19Slyš – můj lid o pomoc křičí
z daleké ciziny:
Copak na Sionu není Hospodin?
Copak tam jeho král není?
„Proč mě uráželi svými modlami,
těmi cizími marnostmi?“
20Minuly žně, léto je pryč,
a my jsme zachráněni nebyli.
21Zranění mého lidu zraňuje i mě,
truchlím, jsem hrůzou přemožen.
22Copak už není balzám v Gileádu?
Což tam lékaře nemají?
Tak proč se rána mého lidu
nemůže zacelit?
23Kéž by má hlava byla studnicí
a mé oči slzí prameny,
abych oplakával dnem i nocí
ty, kdo v mém lidu zhynuli!

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna


Zjisti více o Bible 21