Logo YouVersion
Ikona vyhledávání

Deuteronomium 2

2
Čtyřicet let na poušti
1Potom jsme se obrátili a táhli jsme na poušť směrem k Rudému moři, jak mi Hospodin řekl, a dlouhou dobu jsme obcházeli pohoří Seír.
2Hospodin mi řekl: 3„Už jste to pohoří obcházeli dost dlouho; obraťte se na sever. 4Lidu pak přikaž: Procházíte územím svých bratří, synů Ezauových, bydlících na Seíru. Budou se vás bát, ale vy si dávejte dobrý pozor. 5Nebojujte s nimi, neboť vám z jejich země nedám ani šlépěj. Pohoří Seír jsem totiž dal do vlastnictví Ezauovi. 6Za jídlo, které sníte, i za vodu, kterou vypijete, jim proto zaplatíte stříbrem.
7Hospodin, tvůj Bůh, ti přece žehnal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto velikou pouští. Už čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nescházelo.“
8A tak jsme obešli své bratry, syny Ezauovy, bydlící na Seíru. Vyhnuli jsme se cestě přes pláň Arava, jež vede od Eilatu a Ecjon-geberu, a vydali se cestou přes moábskou poušť.
9Hospodin mi řekl: „Neútoč na Moábské a nebojuj s nimi. V jejich zemi ti nedám žádné vlastnictví, neboť Ar jsem určil do vlastnictví synům Lotovým.“
10(Původně tam bydleli Emejci, silný a početný lid, vysoký jako Anakovci. 11Stejně jako Anakovci se i oni počítali za Refajce, ale Moábští je nazývali Emejci. 12Na Seíru zase původně bydleli Chorejci, ale synové Ezauovi je vyhnali, vyhladili je a usadili se na jejich místě, jako to učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin.)
13Přikázal: „Vzhůru, překročte potok Zered!“ a tak jsme překročili potok Zered.
14Naše putování od Kádeš-barné po překročení potoku Zered trvalo třicet osm let. Celé to pokolení bojovníků mezitím v táboře až do posledního vymřelo, jak jim Hospodin přísahal.#Num 14:21–23 15Ruka Hospodinova byla vskutku proti nim a až do posledního je vymýtila z tábora.
16Všichni bojovníci z lidu až do posledního vymřeli. 17Hospodin mi řekl: 18„Dnes procházíš moábským územím u města Ar 19a blížíš se k Amoncům. Neútoč na ně a nebojuj s nimi. V zemi Amonců ti nedám žádné vlastnictví, neboť jsem ji určil do vlastnictví synům Lotovým.“
20(I toto území bývá počítáno k zemi Refajců. Původně tam bydleli Refajci – Amonci je ovšem nazývali Zamzumci – 21mohutný a početný lid, vysoký jako Anakovci. Hospodin je však před nimi vyhladil, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě. 22Totéž učinil pro syny Ezauovy bydlící na Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě, kde jsou až dodnes. 23Avijce, bydlící v osadách v okolí Gazy, zase vyhladili Kaftorští. Ti přišli z Kréty a usadili se na jejich místě.)
Porážka krále Sichona
24„Vzhůru! Jděte dál a překročte potok Arnon! Pohleď, dal jsem do tvé ruky chešbonského krále, Emorejce Sichona, i jeho zem. Začni ji obsazovat, dej se s ním do boje! 25Dnes začínám na národy pode vším nebem pouštět strach a hrůzu z tebe. Až o tobě uslyší, budou se před tebou třást a chvět se úzkostí.“
26Tehdy jsem z pouště Kedemot vyslal k Sichonovi, králi Chešbonu, posly s nabídkou míru: 27„Chtěl bych projít tvou zemí. Půjdu jen a jen po cestě, neuchýlím se od ní napravo ani nalevo. 28Potravu k jídlu i vodu k pití od tebe koupím za peníze. Chtěl bych jen pěšky projít tak, 29jak mi to dovolili synové Ezauovi bydlící na Seíru i Moábští v Aru. Potom přejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.“ 30Chešbonský král Sichon nás však nenechal projít svým územím. Hospodin, tvůj Bůh, totiž posílil jeho hrdost a odhodlání, aby jej pak vydal do tvé ruky, jak je tomu dodnes.
31Hospodin mi řekl: „Pohleď, už to začíná! Vydávám ti Sichona i jeho zem. Začni si ji podmaňovat a obsaď ji.“
32Sichon se vším svým lidem proti nám vytáhl do boje v Jahce. 33Hospodin, náš Bůh, nám ho však vydal, takže jsme ho porazili i s jeho syny a se vším jeho lidem. 34Tenkrát jsme dobyli všechna jeho města. Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté#viz pozn. Num 21:2 včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu. 35Z dobytých měst jsme si rozebrali dobytek a kořist. 36Od Aroeru na břehu potoka Arnon a od města v údolí až po Gileád nebylo tvrze, která by před námi obstála. Hospodin, náš Bůh, nám je všechny dal. 37Nepřiblížil ses ale k zemi Amonců, k okolí potoka Jabok, k městům v horách a vůbec k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal.

Právě zvoleno:

Deuteronomium 2: B21

Zvýraznění

Sdílet

Kopírovat

None

Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas

YouVersion používá soubory cookie adaptované na vaše potřeby. Používáním našich webových stránek souhlasíte s používáním souborů cookie, jak je popsáno v našich Zásadách ochrany osobních údajů