2 Královská 6:24-33

Později ale aramejský král Ben-hadad znovu shromáždil celé své vojsko, vytáhl proti Samaří a oblehl je. V Samaří nastal veliký hlad. Obléhání pokračovalo, až byla oslí hlava za osmdesát šekelů stříbra a čtvrt dížky „holubího trusu“ za pět šekelů stříbra. Jednou, když izraelský král obcházel hradby, nějaká žena na něj vykřikla: „Pomoz, pane můj, králi!“ „Když ti nepomáhá Hospodin, jak ti mám pomoci já? Je libo obilí z mlatu nebo víno z lisu?!“ odpověděl jí král. Potom se zeptal: „Tak co chceš?“ Začala mu vyprávět: „Tahle žena mi řekla: ‚Dej sem svého syna. Dnes ho sníme a zítra sníme zase mého.‘ A tak jsme mého syna uvařily a snědly. Druhý den jí povídám: ‚Dej sem svého syna, ať ho sníme.‘ Jenže ona svého syna schovala!“ Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl své roucho. Jak obcházel hradby, lidé si všimli, že má na holém těle pytlovinu. „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá,“ zvolal král, „jestli ten Elíša, syn Šafatův, ještě dnes nepřijde o hlavu!“ Pak poslal pro Elíšu. Ten zatím seděl doma se stařešiny Izraele. Ještě než k němu královský posel dorazil, řekl jim: „Vidíte, ten vrahoun už někoho poslal, aby mě připravil o hlavu. Dávejte pozor; až ten posel přijde, zavřete za ním dveře a pevně je držte. Slyším, jak mu jde v patách jeho pán.“ Sotva to dořekl, přišel posel se vzkazem: „Za to neštěstí může Hospodin! Proč bych v něj ještě doufal?“