2 Letopisů 6:1-11

Tehdy Šalomoun prohlásil: „‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hospodin. Já jsem ti ale postavil chrám vznešený, místo, kde bys bydlel už navěky!“ Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, jenž vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení domu, v němž by zůstávalo mé jméno, ani jsem nevyvolil nikoho, aby se stal vůdcem mého lidu Izraele. Vyvolil jsem však Jeruzalém, aby v něm zůstávalo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby vedl můj lid Izrael.‘ Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám. Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘ A Hospodin dodržel slovo, které dal. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, usedl jsem na izraelský trůn, jak řekl Hospodin, a postavil jsem chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. V něm jsem postavil Truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel se syny Izraele.“