Matouš 26
26
Spiknutí proti Ježíšovi
1I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: 2“Víte, že za dva dny bude Hod beránka#V ř. je aramejský tvar pascha (h. pesach) znamená "překročení / pominutí". [Svátek se nazývá podle pominutí domů označených krví beránka při poslední ráně egyptské. Ex 12 (zvl. vv. 12.13.23 a 27). Srv. L 22,1p.] a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.” 3Tehdy se shromáždili velekněží#var.: [+ , učitelé Zákona] a starší lidu ve#ř.: do … dvora dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,#Kaifáš byl veleknězem v letech 18–36 po Kr.; v. 57; L 3,2; J 11,49; Sk 4,6p 4a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. 5Říkali však: “Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.”
Ježíš v Betanii pomazán
6Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,#[jeho jméno může naznačovat, že byl dobře známou obětí malomocenství a Ježíš ho uzdravil] 7přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku#[nádobka s dlouhým hrdlem byla zapečetěna a pro použití obsahu se musela rozbít] drahocenného#[hodnota představovala cca roční mzdu dělníka (J 12,5)] oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu. 8Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: “K čemu tato ztráta?#ř.: zmar / zahynutí; srv. Fp 3,19 9Vždyť se to#var.: [tento olej] mohlo draze prodat a peníze dát chudým.” 10Ježíš to poznal a řekl jim: “Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. 11Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále. 12Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.”
Juda nabízí zradu
14Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský,#Bezův kodex a lat. rkpp: Skariótés; 10,4 šel k velekněžím 15a řekl: “Co jste ochotni mi dát, když#ř.: a já vám ho vydám?”#n.: zradím A oni mu odvážili#Zde je užito stejné sloveso (estésan, aorist od histanai = ustanovit, odvážit / vyplatit [peněžitou částku]) jako v Za 11,12 LXX. třicet stříbrných.#[tj. odpovídá hodnotě 120 denárů (20,2p)]; Za 11,12 16Od té chvíle hledal vhodnou příležitost,#n.: čas; Mk 6,21 aby jim ho vydal.#n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit
Velikonoční večeře
17Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: “Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?#ř.: pascha – stejně ve vv. 2p. 18 a 19” 18On pak řekl: “Jděte do města k jistému#n.: k jednomu / k tomu a tomu …; ř. ho deina ("kdosi / někdo"); HL člověku a řekněte mu: "Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka."” 19A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. 20Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky]. 21A když jedli, řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.#n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit” 22Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: “Jsem to snad já, Pane?” 23On odpověděl: “Kdo se mnou namočil ruku v míse,#Ž 41,10; J 13,18; [Tehdy běžný způsob stolování. Společné jídlo v tehdejší kultuře vyjadřovalo: “Jsem tvůj přítel, nezraním tě”.] ten mě zradí.#n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit 24Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se#ř.: Jemu by bylo lépe, kdyby se ten člověk … nenarodil!” 25Juda, který ho zrazoval, na to řekl: “Jsem to snad já, Rabbi?”#v. 49; Mk 26,25p; J 1,38 [Ježíš] mu odpověděl:#ř.: říká “Tys to řekl.”
Ustanovení Památky
26Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal,#var.: [vzdal díky]; 14,19 rozlomil ho, dal#var.: [dával] učedníkům a řekl: “Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.” 27Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy:#ř.: říkaje “Napijte se z něho všichni. 28Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá#ř.: je vylévána za mnohé na odpuštění hříchů. 29Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.” 30A zazpívali chvalozpěv#[zpívaly se Ž 115–118] a vyšli na Olivovou horu.
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
31Tehdy jim Ježíš řekl: “Vy všichni ode mne této noci odpadnete,#n.: budete nade mnou … pohoršeni neboť je napsáno: "Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí." 32Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.” 33Na to mu Petr řekl: “Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!” 34Ježíš mu řekl: “Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá,#n.: se ozve; všude v evangeliích je sloveso zakokrhat překladem ř. fónésai (= "zavolat"); v. 75. třikrát zapřeš.” 35Petr mu řekl: “I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.” Podobně mluvili i ostatní učedníci.
V Getsemane
36Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane#Getsemane ("lis na olej") – zahrada ležící na vých. úbočí Kidrónu. a řekl učedníkům: “Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.” 37Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. 38Pak jim řekl: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.” 39A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: “Můj Otče, jeli to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.” 40Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: “To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? 41Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.” 42Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: “Můj Otče, neníli možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musímli ho vypít, staň se tvá vůle.” 43Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. 44I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu.#ř. logos = věc / slovo 45Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: “Ještě spíte a odpočíváte?#n.: Spěte dál a odpočívejte. Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.”
Zatčení
47Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. 48Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení:#ř.: jim dal zn. řka “Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.” 49A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: “Buď zdráv, Rabbi,” a vroucně ho políbil. 50Ježíš mu řekl: “Příteli, proč jsi přišel?”#n.: “Příteli, učiň, k čemu jsi zde.” Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. 51A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. 52Tehdy mu Ježíš řekl: “Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. 53Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? 54Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?” 55V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli.#n.: ? (otázka) Den co den jsem#var.: [+ s vámi] sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.” A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.
Ježíš před Kaifášem
57Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. 58Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. 59Velekněží, [starší] a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, 60ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva [křiví svědkové] 61a řekli: “Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech [ji] vybudovat.” 62Tu velekněz povstal a řekl mu: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?” 63Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: “Zapřísahám#[na zapřísahání byl Ježíš zákonně povinnen odpovědět; srv. Lv 5,1] tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!” 64Ježíš mu říká: “Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.” 65Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: “Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. 66Co si o tom myslíte?” Oni odpověděli: “Je hoden#n.: propadlý smrti.” 67Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili 68a říkali: “Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?”
Petr Ježíše třikrát zapírá
69Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: “Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!”#takové označení Ježíše je ještě v L 23,6 70Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: “Nevím, o čem mluvíš.” 71A když [on] vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: “[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.” 72A on opět zapřel s přísahou: “Neznám toho člověka.” 73Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: “Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč#[Galilejský přízvuk, který byl v Jeruzalémě nápadný] tě prozrazuje!” 74Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka!” A hned nato zakokrhal kohout. 75Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš." I vyšel ven a hořce se rozplakal.
Currently Selected:
Matouš 26: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.