Jan 6
CSP

Jan 6

6
Nasycení pěti tisíců
1Potom Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.#21,1; jezero (L 5,1) Tiberiadské (resp. Genezeretské) – v textu ponecháváme podle ř. "moře" 2Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která činil na nemocných. 3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Byly blízko velikonoce,#ř.: pascha (Mt 26,2p) židovský svátek. 5Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: “Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?” 6To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat. 7Filip mu odpověděl: “Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.” 8Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9“Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!” 10Ježíš řekl: “Postarejte se,#ř.: u Učiňte ať se lidé posadí.” Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. 11Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je#var: + učedníkům a učedníci sedícím;#ř.: stolujícím; 13,28; Mt 9,10p stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. 12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: “Seberte zbylé#v ř. spíše "přebylé" úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.#ř.: nezahynulo / nebylo ztraceno13Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší. 14Když ti lidé viděli znamení, které [Ježíš] učinil, říkali: “To je skutečně ten Prorok, který má přijít#ř.: ten přicházející na svět.” 15Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám.
Ježíš kráčí po moři
16Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, 17nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum. Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel. 18Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný#ř.: velký vítr. 19Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií,#tj. asi 5,5 km; 11,18; Mt 14,24p; Zj 14,20 uviděli Ježíše kráčet po moři#[bylo široké 12 – 20 km; učedníci byli tedy asi ve 1/4 až 1/2]a blížit se k lodi, a ulekli se. 20On však jim řekl: “Já jsem to, nebojte se.” 21Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu,#ř.: země ke kterému jeli.
Chléb života
22Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml,#ř.: uviděl že tam nebyl jiný člun než ten jeden, [do kterého nastoupili jeho učedníci,] a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami. 23Jiné čluny z Tiberiady [však] připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán vzdal díky. 24Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. 25Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: “Rabbi, kdy ses sem dostal?” 26Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. 27Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.” 28Řekli mu: “Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?” 29Ježíš jim odpověděl: “Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.” 30Řekli mu: “Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš? 31Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: "Dal jim jíst chléb z nebe."” 32Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.”
34Řekli mu tedy: “Pane, dávej nám tento chléb stále.” 35Ježíš jim řekl: “Já jsem#8,12; 10,7; 10,11; 11,25; 14,6; 15,1; [první ze sedmi J. výroků začínajících důrazným “Já jsem”, ve kterém je slyšet ohlas Ex 3,14; srv. též J 4,26; 13,19] ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. 36Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte. 37Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. 39A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. 40Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.”
Napomenutí Židů
41Židé proti němu reptali, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe" 42a říkali: “Copak to není Ježíš, syn Josefův? My známe jeho otce i matku. Jak tedy#var.: teď může říkat: "Sestoupil jsem z nebe"?” 43Ježíš jim odpověděl: “Nereptejte mezi sebou. 44Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. 45V Prorocích je napsáno: "A budou všichni vyučeni od Boha." Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně. 46Ne že by někdo Otce viděl, kromě toho, kdo je#ř.: toho jsoucího od Boha; ten viděl Otce. 47Amen, amen, pravím vám, kdo věří [ve mne], má život věčný. 48Já jsem chléb života. 49Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli. 50Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. 51Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost.#ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aiónasrv. 4,14p) A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.”
Slova věčného života odradila mnohé
52Židé se hádali mezi sebou a říkali: “Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?” 53Ježíš jim tedy řekl: “Amen, amen, pravím vám, nebudeteli jíst tělo Syna člověka a nebudeteli pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55Neboť mé tělo je pravý#var.: vpravdě pokrm a má krev je pravý#var.: vpravdě nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. 58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako [vaši] otcové jedli [manu], a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.#ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aiónasrv. 4,14p)59Toto řekl, když vyučoval v synagoze v Kafarnaum.
60Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: “To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?” 61Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: “To vás pohoršuje? 62Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená.#ř.: neprospívá Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. 64Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.” Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá.#n.: zradí 65A říkal: “Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.”
66Z toho důvodu#n.: Od té (chvíle) mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. 67Ježíš řekl Dvanácti: “I vy chcete odejít?” 68Šimon Petr mu odpověděl: “Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života 69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi [Kristus,] ten Svatý Boží.#var.: Kristus, Syn Boha živého70Ježíš jim odpověděl: “Nevyvolil#n.: Nevybral; 13,18; 15,16.19; 1K 1,27! jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.” 71To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit,#ř.: předat / vydat jeden z Dvanácti.

Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.


Learn More About Český studijní překlad

Encouraging and challenging you to seek intimacy with God every day.


YouVersion uses cookies to personalize your experience. By using our website, you accept our use of cookies as described in our Privacy Policy.