Skutky apoštolské 13
CSBKR
13
1Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a uèitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž mìl pøíjmí Èerný, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul. 2A když oni služby Pánì konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddìlte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal. 3Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na nì ruce, propustili je. 4A oni posláni jsouce od Ducha svatého, pøišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. 5A pøišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a mìli s sebou i Jana k službì. 6A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos èarodìjníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus, 7Kterýž byl u znamenitého vladaøe Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží. 8Ale protivil se jim Elymas, totiž èarodìjník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vladaøe od víry. 9Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplnìn jsa Duchem svatým, pilnì pohledìv na nìj, 10Øekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ïáblùv, a nepøíteli vší spravedlnosti, což nepøestaneš pøevraceti cest Pánì pøímých? 11A aj, nyní ruka Pánì nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do èasu. A pojednou pøipadla na nìj mrákota a tma, a jda vùkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl. 12Tehdy vladaø uzøev, co se stalo, uvìøil, divì se uèení Pánì. 13A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteøíž s ním byli, pøišli do mìsta Pergen v krajinì Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma. 14Oni pak šedše z Pergen, pøišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se. 15A když bylo po ètení Zákona a Prorokù, poslali k nim knížata školy té økouce: Muži bratøí, máte-li úmysl jaké napomenutí uèiniti k lidu, mluvte. 16Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlèeli, pokynuv, øekl: Muži Izraelští, a kteøíž se bojíte Boha, slyšte. 17Bùh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní. 18A za èas ètyøidceti let snášel jejich obyèeje na poušti. 19A zahladiv sedm národù v zemi Kanán, rozdìlil losem mezi nì zemi jejich. 20A potom, témìø za ètyøi sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka. 21A vtom žádali za krále, i dal jim Bùh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za ètyøidceti let. 22A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svìdectví dávaje, øekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude èiniti všecku vùli mou. 23Z jehožto semene Bùh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše, 24Pøed jehožto pøíštím kázal Jan køest pokání všemu lidu Izraelskému. 25A když Jan dokonával bìh svùj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, pøijdeꜜ po mnì tak dùstojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho. 26Muži bratøí, synové rodu Abrahamova, a kteøíž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest. 27Nebo ti, kteøíž pøebývají v Jeruzalémì, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteøíž se na každou sobotu ètou, naplnili. 28A nižádné viny hodné smrti na nìm nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili. 29A když dokonali všecko, což o nìm psáno bylo, složen jsa s døeva, do hrobu jest položen. 30Bùh pak vzkøísil jej z mrtvých. 31Kterýžto vidín jest po mnohé dni od tìch, jenž spolu s ním byli pøišli z Galilee do Jeruzaléma, kteøížto jsou svìdkové jeho k lidu. 32A my vám zvìstujeme to zaslíbení, které se stalo otcùm, že jest je již Bùh naplnil nám synùm jejich, vzkøísiv Ježíše; 33Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn mùj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. 34A že jej z mrtvých vzkøísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom øekl: Dám vám svaté vìci Davidovy vìrné. 35Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému vidìti porušení. 36David zajisté za svého vìku poslouživ vùli Boží, usnul, a pøiložen jest k otcùm svým, a vidìl porušení, 37Ale ten, kteréhož Bùh vzkøísil, nevidìl porušení. 38Protož známo vám buï, muži bratøí, že skrze toho zvìstuje se vám odpuštìní høíchù, 39A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšùv ospravedlnìni býti, skrze tohoto každý, kdož vìøí, bývá ospravedlnìn. 40Protož vizte, aꜜ na vás nepøijde to, což jest v Prorocích povìdíno: 41Vizte potupníci, a podivte se, a na nic pøijïte; nebo já dílo dìlám za dnù vašich, dílo to, o kterémž vy neuvìøíte, kdyby je vám kdo vypravoval. 42A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova. 43A když bylo rozpuštìno shromáždìní, šlo mnoho Židù a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteøížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží. 44V druhou pak sobotu témìø všecko mìsto sešlo se k slyšení slova Božího. 45A Židé vidouce zástupy, naplnìni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se. 46Tedy svobodnì Pavel a Barnabáš øekli: Vámꜜ jest mìlo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale ponìvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte vìèného života, aj, obracíme se ku pohanùm. 47Neboꜜ jest nám tak pøikázal Pán, øka: Položil jsem tebe svìtlo pohanùm, tak abys ty byl spasení až do konèin zemì. 48A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Pánì; a uvìøili všickni, což jich koli bylo pøedzøízeno k životu vìènému. 49I rozhlašovalo se slovo Pánì po vší krajinì. 50Tedy Židé zbouøili ženy nábožné a poctivé a pøední mìšꜜany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z konèin svých. 51A oni vyrazivše prach z noh svých na nì, pøišli do Ikonie. 52Uèedlníci pak naplnìni byli radostí a Duchem svatým.