YouVersion Logo
Search Icon

Job 17

17
1Dech mě opouští,
mé dny skončily,
jen hřbitov zbývá mi.
2Jsou se mnou ale ještě ti posměvači –
kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!
3Slož za mne záruku, kterou určil jsi –
kdo jiný by se za mě zaručil?
4Jejich srdce jsi zbavil soudnosti,
takovým přece nedáš zvítězit!
5Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele,
zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘
6Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví,
kdekdo mi plivne do očí.
7Oči se mi kalí hořkostí,
z mých údů zbývá pouhý stín.
8Při pohledu na mě se děsí poctiví,
nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘
9Spravedlivý ale jde svou cestou dál,
kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.
10Nuže, vy všichni, zkuste to znovu –
moudrého mezi vámi ale nenajdu!
11Mé dny uplynuly i s mými úmysly,
touhy mého srdce se zhatily.
12Obrátit usilují noc na den,
v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘
13Je-li mou nadějí domov ve hrobě,
mám-li si ustlat lože v temnotě,
14mám-li nazývat jámu otcem svým
a červy svou matkou a sestrami –
15kde potom bude ta má naděje?
Ta má naděje – kdo ji zahlédne?
16Sestoupí se mnou do hrobu?
Lehneme si spolu do prachu?“

Currently Selected:

Job 17: B21

Highlight

Share

Copy

None

Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in

YouVersion uses cookies to personalize your experience. By using our website, you accept our use of cookies as described in our Privacy Policy