1
Kam půjdeš, půjdu
1Za dnů, kdy rozhodovali soudcové, nastal v zemi hlad. Jeden muž z judského Betléma proto odešel, aby se svou manželkou a dvěma syny nějaký čas bydlel v moábském kraji. 2Ten muž se jmenoval Elimelech, jeho žena Noemi a jeho dva synové Machlon a Kiljon; byli to Efraimci z judského Betléma. Přišli do moábského kraje a bydleli tam.
3Elimelech, Noemin muž, pak zemřel a ona zůstala sama se dvěma syny. 4Ti si vzali moábské ženy; jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Když tam bydleli asi deset let, 5zemřeli také Machlon a Kiljon. A tak ta žena zůstala sama, bez svých dvou synů a bez muže.
6Když se pak v moábském kraji dozvěděla, že Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb, připravila se s oběma svými snachami k návratu. 7Noemi se svými snachami odešla z místa, kde žila, aby se vydala na cestu zpět do judské země.
8„Jděte,“ řekla tehdy oběma svým snachám, „vraťte se domů ke svým matkám. Kéž je k vám Hospodin laskav, jako jste vy byly laskavé k našim mrtvým i ke mně. 9Kéž vám oběma Hospodin dá nový domov a manžela.“
Políbila je na rozloučenou, ale ony se hlasitě rozplakaly. 10„Raději půjdeme s tebou k tvému lidu,“ říkaly.
11„Vraťte se, mé dcery,“ opakovala Noemi. „Proč byste chodily se mnou? Copak ještě mohu porodit syny, aby se stali vašimi manžely? 12Vraťte se, mé dcery, odejděte. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, i kdybych se ještě tuto noc vdala a porodila syny, 13copak byste čekaly, až vyrostou? Copak byste se kvůli tomu zdráhaly vdát? Ne, mé dcery, můj úděl je pro vás příliš trpký. Hospodinova ruka se obrátila proti mně!“
14Tehdy se rozplakaly ještě více. Orpa nakonec svou tchyni políbila a odešla, ale Rút se jí stále držela.
15„Pohleď,“ řekla jí Noemi, „tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se s ní.“
16Rút jí ale odpověděla: „Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe.
Kam půjdeš, půjdu,
kde zůstaneš, tam budu.
Tvůj lid bude mým lidem
a tvůj Bůh mým Bohem.
17Kde zemřeš, tam zemřu
a klesnu do hrobu.
Toto ať mi učiní a přidá Hospodin:
jen smrt mě s tebou rozdělí!“
18Když Noemi viděla, že se Rút pevně rozhodla jít s ní, přestala ji přemlouvat. 19A tak šly obě spolu, až došly k Betlému.
Když dorazily do Betléma, nastal kvůli nim po celém městě rozruch. „To je přece Noemi!“ říkaly ženy.
20Ona však odpověděla:
„Neříkejte mi Noemi, Rozkoš má,
ale spíš Mara, Zatrpklá –
tak trpký úděl mi Všemohoucí dal!
21S plnou náručí jsem odcházela,
Hospodin s prázdnou vrátil mě.
Proč říkáte mi Noemi?
Hospodin stojí proti mně,
Všemohoucí mě sužuje!“
22Tak se tedy Noemi vrátila a s ní z moábského kraje přišla Moábka Rút, její snacha. Když dorazily do Betléma, začínala právě sklizeň ječmene.