Parallel
26
Poslední pomazání
1Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2„Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“
3Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, 4aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. 5Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.
6Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, 7přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. 8Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? 9Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“
10Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. 11Chudé tu budete mít vždycky,#Deut 15:11 ale mě vždycky mít nebudete. 12Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. 13Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“
14Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. 15„Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.#Zach 11:12 16Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.
Poslední večeře
17Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“
18Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“#Exod 12 19Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.
20Večer, když byl za stolem s Dvanácti, 21uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“
22Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“
23„Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. 24„Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
25Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“
„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.
26Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ 27Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; 28toto je má krev nové smlouvy,#nové v někt. rukopisech chybí (Luk 22:20) která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. 29Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“
30A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.
Getsemane
31Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘#Zach 13:7 32Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
33„I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“
34Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“
35Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.
36Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ 37Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. 38„Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“
39Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
40Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. 41„Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“
42Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“
43A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. 44Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
45Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 46Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
47Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. 48Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ 49Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“
50Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“
Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. 51Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.
52Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. 53Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? 54Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“
55V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. 56Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“
Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.
Před Veleradou
57Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. 58Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.
59Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, 61kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“
62Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“
63Ježíš ale mlčel.
„Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.
64„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“#Žalm 110:1; Dan 7:13
65Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! 66Co o tom soudíte?“
„Ať zemře!“ vykřikli.
67Pak mu začali mu plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi 68a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“
Neznám ho!
69Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“
70On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“
71Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“
72Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.
73Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“
74Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“
A vtom zakokrhal kohout. 75Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.