Parallel
22
O královské svatbě
1Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: 2„Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 3Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. 4Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
11Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 12Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. 13Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 17Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
18Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20„Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.
21„Císařův,“ odpověděli.
„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: 24„Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.#Deut 25:5–6 25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. 26Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. 27Nakonec pak zemřela i ta žena. 28Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“
29Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: 32‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?#Exod 3:6 On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
34Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36„Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
37Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘#Deut 6:5 38To je první a největší přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘#Lev 19:18; Mat 19:19 40V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“
„Davidův,“ odpověděli.
43Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:
44‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘#Žalm 110:1
45Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
46A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.