Matouš 21:12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46

Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic

se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“

V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil.

Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se.

„Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho. „Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“

Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.

Za svítání cestou zpět do města dostal hlad.

Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.

Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“

Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

„Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám.

Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“ Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘

Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“

Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘

Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel.

Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel.

Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“ „Ten první,“ řekli. Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi.

Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“

„Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.

Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu.

Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali.

Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.

Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘

Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘

Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.

Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“

Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“

Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘

Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce.

Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich

a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.